Moc vás všechny zdravím. Mám vždy radost, když se „mí“ studenti pohnou ve své angličtině dopředu, a rozhodla jsem se čas od času vás s nimi seznamovat formou krátkých rozhovorů. Třeba v nich najdete inspiraci i sami pro sebe. Dnes bych vám ráda představila Veroniku Frýbortovou, která si jistě zaslouží být mezi prvními. Veronika udělala za dva roky, kdy se spolu setkáváme 1x týdně na firemní skupinové lekci, neuvěřitelný pokrok. Nejen ve své angličtině, ale troufám si tvrdit, i v osobním životě. Veronika prostě „září“. Její cestu jsem mohla díky naším pravidelným setkáním i občasným soukromým hovorům sledovat zpovzdálí, a jsem moc ráda, že si Veronika udělala čas a zodpověděla mi pár otázek.

Veronika je mladá maminka dvou dětí, předškoláka a třeťáčka. Pracuje na plný úvazek v soukromé firmě v Holešově, ale kromě péče o rodinu a své práce našla zalíbení ve studiu angličtiny. Oslovila proto polyglotku Lýdii Machovou (www.jazykovymentoring.sk) a rozhodla se vyzkoušet studovat v její Akademii. Neskončila ovšem jen u studia. Začala se zúčastňovat akcí s Lýdií a v současné době jí aktivně pomáhá při organizaci dalších Akademií. Zkrátka, Veronika je velmi aktivní, a díky svému přístupu si zvedla za poměrně krátkou dobu svoji úroveň angličtiny, což je jen a jen její zásluha. Nedalo mi to a musela jsem vyzvědět její pohled na věc. Pokud patříte mezi mé studenty, už víte, že vše je pouze na vás. Já vám ukážu cestu a pomůžu, a pokud budete chtít, dokážete vše, co si vysníte.

Přeji vám spoustu sil a odvahu ke změně zažitých stereotypů, a zde již slíbený rozhovor:

Veroniko, můžeš mi říct, jak dlouho se učíš cizí jazyky a které?

Aktuálně se učím angličtinu. Můj první jazyk je ale němčina, tu jsem se učila na ZŠ, gymnáziu a potom rok na jazykovce. Udělala jsem si státnice a německou státní zkoušku. Němčina byla celkem na dobré úrovni, ale chyběla mi ta aktivní část, tedy mluvení. Tak jsem po roce v práci dala výpověď a odjela do DE jako au-pair na rok a půl. Tam jsem němčinu dostala na takovou úroveň, jakou jsem si přála. V současné době ji moc nepoužívám, ale je na celkem slušné úrovni a myslím, že bych se do ní lehce dostala. Druhý jazyk na gymplu byla francouzština. Tu jsem si nevybrala, chtěla jsem angličtinu, ale pro větší zájem o francouzštinu anglickou třídu neotevřeli. Ale já angličtinu vždycky chtěla strašně umět, hrozně se mi líbí, miluju americkou angličtinu.

Přemýšlím, kdy jsem se ji vlastně začala poprvé učit… Chodila jsem asi rok na soukromé hodiny, ovšem 1x týdně, což teď vím, že je velmi málo, potom kurz 1x týdně v práci. Jinak jsem takový samouk a vlastně jsem byla pořád věčný začátečník. Pak 6 let na mateřské vůbec nic a po návratu do práce jsem začala zase v práci navštěvovat kurz. Podotýkám, že mé učení, kromě samotné lekce, bylo vždy večer před lekcí nebo 15 min těsně před lekcí, občas doma úkol. Takže takový věčný začátečník s pauzami asi 6 let. Němčinu a angličtinu nyní považuji za své aktivní jazyky.

Vím, že jsi za poslední dobu udělala neskutečný pokrok ve srovnání s ostatními. Můžu se zeptat, jak se „to“ přihodilo?

Mluvíme zde o angličtině. No, první zásadní posun byl ve změně učitele ? Ano, je to tak, první zlom byl, když k nám do práce jako učitelka nastoupila Lenka a začala nás učit jiným způsobem než doposud všechny učitelky (měli jsme celkem asi 5 různých). Všechny jely známým „školským systémem“ – učebnice, gramatika, spousta cvičení, občas poslech či rozhovor ve dvojici. Takto jsem se moc neposunula a popravdě mě to ani moc nebavilo. Ale já si řekla, že se to konečně musím nějak naučit. Už na ZŠ mi říkali, že jsem „talentovaná na jazyky“. Němčina mi šla, tak mě celkem štvalo, že angličtinu stále neumím. Navíc ale my víme, že o talentu to není, jen chtít.

Jaká informace způsobila zásadní obrat ve Tvém učení jazyků?

Já bych řekla asi 3 nejdůležitější:

  1. První je fakt, že mě angličtinu nenaučí paní učitelka za hodinu týdně na lekci, ale že se jazyku musím „učit“ i sama doma. Nezáleží jak moc dlouho, ale že musím věnovat jazyku denně aspoň 20-30 minut.
  2. Důležité je, že učení mě musí bavit a motivovat a že je tolik různých možností, jak se učit i bez gramatické učebnice. Lenka přišla se spoustou nápadů, např.videa na youtube, články na internetu apod., které byly zábavné, a zjistila jsem, že je super, když něčemu rozumím a s titulky jsem schopná se podívat i na seriál. A hlavně, baví mě to
  3. Když jsem zjistila, že mám spoustu času na učení, i když jsem jako pracující s malými dětmi, školkou, školou a koníčky celkem dost vytížená. Člověk si myslí, že doma na učení nemá čas. Ale ono to není o tom sednout si s učebnicí a hodinu s ní sedět. Ano, gramatika se asi nejlépe učí takto, ale myslím si, že není až tak úplně důležitá jako třeba poslech a mluvení. Je to o tom, jakým způsobem a kdy se můžu jazyku věnovat.

Lenka jednou zmínila polyglotku Lýdii Machovou a metodu na učení se slovíček Goldlist. Shlédla jsem několik Lydčiných videí na Youtube, a samotná Lýdia a celkově učení polyglotů mě začalo velmi zajímat.Tak jsem si koupila i online kurz právě od této polyglotky a dozvěděla jsem se o spoustě (pro mě) nových metod, jak se učit jazyky jako samouk.

Největší pokroky jsem u sebe začala pociťovat, když jsem se začala dívat na seriály a hodně poslouchat. Našla jsem si na ororo.tv  20-minutový seriál, který mě bavil a sledovala jsem ho s anglickými titulky téměř denně. Na tomto webu je milion dalších seriálů a filmů, takže jsem v podstatě přestala sledovat českou televizi a koukala na všechno jen v angličtině. Sledování čehokoliv v CZ mi přišlo jako ztráta času, který můžu věnovat angličtině. Poslouchání jsem ještě trénovala poslechem podcastů, moje rutina při uklízení, vaření a žehlení – sluchátka a podcast.A hned jsem poslouchala třeba 2 hodiny v kuse.  Takže jsem zjistila, že jsem schopna během dne nasbírat spoustu času na angličtinu při jiných aktivitách. Jak už jsem zmínila – úklid, při běhání, v koupelně selftalk (pro mě velmi zábavná metoda, hlavně super, když není prostor mít pravidelné konverzace v angličtině). Konverzace mám tedy taky, ze zmiňovaného kurzu mám novou kamarádku ze Slovenska, která se také učí anglicky, a máme spolu 2x týdně1 hodinovou konverzaci přes Skype pouze v angličtině. Je to super, pravidelně takto konverzujeme už více než rok.

Celkově jsem si v učení tak nějak našla svůj systém, podle kterého se snažím jet, ale taky se mi nezadaří každý den všechno.

– ráno v koupelně poslouchám podcast

– odpoledne, většinou při kontrole úkolů s dětmi, si opakuju slovíčka na Anki nebo udělám nějaké gramatické cvičení

– večer v koupelně jako selftalk převyprávím ranní podcast, co jsem poslouchala

– před spaním buď seriál anebo čtu knížku (někdy je těžké se rozhodnout, co raději ?)

Takto „nasbírám“ celkem dost času.

Mimo to mám konverzace s kamarádkou a pak 1 hod. týdně lekci s Lenkou.

Obohatila Tě znalost jazyků i v osobním životě, popř. pracovním?

Na mé aktuální pracovní pozici moc ne, tam jsem si vystačila s pasivní angličtinou formou e-mailů.  V soukromém ano a tím se mi vlastně otevřela možnost i jiného pracovního směru. Loni jsem se účastnila 2-měsíčního kurzu Akademie samouků od již zmiňované Lýdie Machové, který mě během prázdnin posunul neskutečně. Díky tomuto kurzu jsem poznala spoustu dalších lidí, kteří se učí angličtinu, a vlastně i lidi z týmu Jazykového mentoringu. Párkrát jsme se viděli a jelikož se mi toto poselství„jak učit lidi, aby se sami učili jazyky“ moc líbí, tak se mi naskytla i možnost spolupráce právě s Jazykovým mentoringem, za což jsem moc ráda.

Kdybys mohla dát tip(y) ostatním, jak se tedy zlepšit v cizím jazyce?

Tipů je hodně, ale ten první a nejdůležitější je – věnovat se jazyku denně aspoň těch 20 minut. Je jedno, jestli se mrknete na seriál nebo přečtete kapitolu nebo uděláte gramatické cvičení. Ale opravdu denně něco udělat je lepší, než 4 hodiny v kuse 1x týdně.

A hlavně si najít tu svou metodu, která vás bude bavit. Pak je to jednoduché, protože to bude koníček a ne učení.

Veroniko, ještě jednou Ti děkuji za Tvůj čas, a bude mi velkým potěšením sledovat veškeré Tvé aktivity i v budoucnu.

Mám nový web!

X