Mého dobrého kamaráda Michala Neumanna ze Zlína nemusím představovat těm z vás, kteří se alespoň občas zúčastňujete některých z mých akcí. Michal je velmi zcestovalý a rozličných koutů světa znalý muž, který, pokud zrovna pobývá v naší zemi, nikdy neváhá přijet a potěšit nás svými historkami či suvenýry z cest. Zrovna nedávno se s námi štědře podělil a věnoval několik kousků ze své sbírky belgických piv na letním pikniku na Chvalčově.

Poprosila jsem Míšu, aby se s námi podělil o svou dosavadní, velmi zajímavou životní cestu a také prozradil, co ho žene do studia tolika jazyků.

Představil by ses v několika větách (co jsi vystudoval, co děláš, které jazyky ovládáš)?

Vystudoval jsem management a ekonomiku na VUT Brno, poté mezinárodní obchod a komerční jazyky na VŠE Praha a mezinárodní management na HEC v Paříži. Žil a pracoval jsem v různých evropských zemích pro velké nadnárodní společnosti, malé a střední podniky a vládní agenturu na podporu obchodu CzechTrade. Založil jsem poradenskou společnost Market Connect a působím jako konzultant v oblasti rozvoje mezinárodního obchodu pro firmy s inovativními výrobky a řešeními. Jsem také mentorem programu B2B České rozvojové agentury pro země Balkánu a bývalého Sovětského svazu a mezinárodním poradcem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Hovořím anglicky, německy, francouzsky, rusky, polsky, srbsky/chorvatsky/bosensky, rumunsky a dánsky a mám základy několika dalších jazyků.

Jak ses poprvé dostal do světa?

Poprvé to bylo v dětství s rodiči. Vyrůstal jsem ještě v období komunismu a byli jsme dvakrát na dovolené u moře v Bulharsku a jednou u Balatonu v Maďarsku. Už tehdy mě cestování a poznávání cizích zemí a kultur bavilo. Pád komunismu mě zastihl jako náctiletého na gymnáziu a začal jsem sám organizovat cesty s kamarády. Nejprve to bylo Polsko, později jsme se autostopem vydali přes Německo a Francii do Londýna a zatím nejdelší cesta, kterou jsem uskutečnil, byla transsibiřskou magistrálou z Moskvy do Vladivostoku.

Které země jsi navštívil a ve kterých z nich jsi pobýval déle než měsíc?

Když to spočítám, dosud jsem měl možnost navštívit 44 zemí. Jde o většinu evropských zemí a zemí bývalého Sovětského svazu. Z ostatních pak pouze USA, Mexiko, Peru, Egypt a Maroko. Dlouhodobě jsem kromě Česka žil ve Francii, v Německu, v Dánsku, v Belgii a v Lucembursku. Pak je skupina zemí, ve kterých často pobývám pracovně i soukromě, a když sečtu všechny pobyty v dané zemi, je to dohromady déle než měsíc, někdy i několik měsíců. Patří sem země jako Rusko, Gruzie, Uzbekistán, Polsko, Slovensko, Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina a USA.

Umíš hodně jazyků. Souvisí jazyky, které ovládáš, se zeměmi, ve kterých jsi pobýval?

Primárně většinou ne. Učení se cizím jazykům jsem začal v páté třídě tehdy ještě povinnou ruštinou. Protože mi jazyky šly, rodiče mě hned zapsali také na němčinu. Na základní škole ještě přibyla angličtina. Na střední škole jsem se pak začal sám podle učebnic pro samouky učit některé východoevropské jazyky – nejprve jazyk, který se tehdy označoval jako srbochorvatština, poté polštinu a rumunštinu. Dále přibyly kurzy francouzštiny. Tu jsem si zdokonalil, protože se mi naskytla příležitost vyjet do Francie na vysoké škole nejprve na měsíční jazykový kurz a poté znovu na rok studovat tam a uskutečnit praxi ve firmě. V podstatě jediný jazyk, který jsem se začal učit cíleně, když jsem se dozvěděl, že do té země půjdu žít a pracovat, byla dánština.

Jak si vybíráš jazyky, které se chceš učit? 

Výběr jazyka u mě většinou souvisí se zájmem o danou zemi, její kulturu a historii. Takto jsem se začal učit východoevropské jazyky, protože to byly země, které mě přitahovaly. Když jsem zvládl více indoevropských jazyků, začalo mě zajímat, jak fungují jazyky neindoevropské. Proto jsem se naučil základy čínštiny a trochu se věnoval maďarštině. V podstatě od dospívání mám v hlavě seznam jazyků, které se chci ještě naučit nebo alespoň se s nimi trochu seznámit. Občas se mění nebo doplňuje podle toho, ve kterých zemích mám možnost pobývat a/nebo které mě začnou přitahovat, ale základ zůstává.

Jaké jazyky máš ještě v plánu?

Lákají mě zejména ty mimoevropské. Je zajímavé proniknout do jazyků různých skupin, protože člověk si uvědomí, že logika těchto jazyků je zcela jiná než logika našich indoevropských jazyků a odráží danou civilizaci, kulturu a způsob uvažování. Rád bych pronikl do turkických jazyků, zejména uzbečtiny a turečtiny, z kavkazských do gruzínštiny, z afrických bantuských jazyků do svahilštiny. Ale přitahuje mě také arabština a perština. Uvidíme, co se mi ještě podaří, protože by bylo dobré si také zlepšit a doplnit některé evropské jazyky, které by se mi hodily i pracovně, jako španělštinu nebo bulharštinu a ukrajinštinu.

Co Ti pomáhá jazyk ovládnout? Jak se učíš?

Každému při učení jazyků vyhovuje něco jiného a je důležité přijít na tu svoji metodu. Já se učím nejlépe podle klasické učebnice pro samouky, která zahrnuje gramatiku, slovíčka, cvičení, ideálně u složitějších jazyků i zvukovou nahrávku. Nepotřebuji se učit v kurzu, i když u složitějších jazyků je určitě dobrá občasná konzultace s lektorem a konverzace s rodilým mluvčím. Jsem hodně poslechový typ, takže když se začínám učit nový jazyk, začínám poslouchat tamní rozhlas, což je dnes přes internet velmi snadné. I když ze začátku moc nerozumím, postupně nacházím slovíčka, která už znám anebo se na opakující se výrazy podívám do slovníku. Pak přijde chvíle, kdy začnu rozumět, o čem se zhruba mluví. Dále začnu i více číst, ať už články na internetu nebo literaturu faktu či beletrii. Když je to jazyk stejné skupiny, ze které už znám jiný jazyk, ten proces je samozřejmě mnohem rychlejší než v případě zcela nového neindoevropského jazyka. Mám štěstí, že se mi blízké jazyky příliš nepletou. Naopak, vzhledem k tomu, že jsem analytický typ, pomáhá mi při zapamatování, že si mohu jazyk srovnat s jinými a uvědomit si shody a rozdíly.

Co Ti znalost tolika jazyků dala? Cítíš, že Ti mozek funguje lépe?

Znalost jazyků mi otevřela spoustu nových horizontů. Myslím, že rozumím přísloví: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Samozřejmě, že dnes je možné s řadou lidí na světě se domluvit jedním cizím jazykem, nejčastěji angličtinou. Pokud si však člověk dá tu práci a ovládne místní jazyk, otevře mu to zcela jiné možnosti. Daleko lépe pochopí nositele toho jazyka, jejich kulturu, hodnoty a způsob uvažování. A oni pak člověka, který hovoří jejich jazykem, často přijmou za svého a neberou ho jako cizince. Díky znalosti místních jazyků jsem se dozvěděl spoustu zajímavého o různých zemích světa, seznámil se s fantastickými lidmi a zažil řadu nesmazatelných příhod. V neposlední řadě mi znalost jazyků také hodně pomáhá v mojí práci v oblasti rozvoje mezinárodního obchodu a zase naopak mám velké štěstí, že mi tato práce umožňuje řadu jazyků prakticky denně používat a cestovat do různých zemí, jejichž jazyky ovládám nebo se učím. Pokud jde o ten mozek, určitě mi učení se jazykům pomáhá rozvíjet a udržovat jeho schopnosti. I když pomalu začínám cítit, že po čtyřicítce už nefunguje stejně, jako fungoval ve dvaceti :).

Čímž jsi rozhodně nechtěl od studia odradit ty z nás, kteří již spadáme do kategorie „po čtyřítce“.

Milý Míšo, moc Ti děkuji za Tvůj drahocenný čas, máš můj obdiv, a zároveň motivuješ k tomu, že nikdy není pozdě se začít učit něco nového. Něco, co nám otevře další dveře mimo naši rodnou hroudu.

Ať se Ti na Tvých cestách moc daří a těšíme se na viděnou. Lenka