Dva měsíce “volna” mi pomalu končí, a já se dostávám ke svému osobnímu závazku, jednou měsíčně něčím přispět na svůj blog. Většinou tedy praktickými tipy k výuce.

Ale to až příště. Dnes trochu vysvětlení, jak vypadá moje letní “volno”, které mi někteří studenti či přátelé – jak většinou říkají – “závidí”. Jestli tedy “Ty se máááš!” je možno nazvat záviděním. Nevím. Mají asi na mysli to, že jsem doma s dětmi, vstávám, kdy chci, nemusím “chodit do práce”, zkrátka, že si můžu užívat celé léto bez pracovních závazků. Ano, můžu a užívám, protože jsem si to sama vybrala. Jen bych chtěla uvést na pravou míru to, že “nemusím chodit do práce”. 

Je to pravda – nikam chodit nemusím, když nechci. Na druhou stranu, letní přestávka je pro mne vždy čas na jinou práci – tu, kterou přes školní rok vůbec nestíhám. I pokud nejste sami učitelé či s nějakým nežijete, určitě víte, že samotná vyučovací lekce netrvá jen těch reálně odučených 60 min. Je třeba se na ni připravit, vyhledat / vytisknout / naskenovat / poslat materiály před lekcí a úkoly po ní. Navymýšlet program na další období / obsah jednotlivých lekcí. Materiály uspořádat tak, aby se daly najít, když jsou potřeba. Během výukového dne, často v přestávkách mezi lekcemi, tím pádem bez nároku na odpočinek, reagovat na e-maily studentů / prosby o překlad / o pomoc s něčím konkrétním v angličtině / o přesuny či zrušení lekcí / objednávky učebnic / korektury, většina z toho je s dodatkem “ASAP, please” či “včera bylo pozdě”. (Prosím, neberte si z toho příklad a hromadně mi je neposílejte, takové e-maily mi radost opravdu nedělají 🙂 ).  Reagovat na poptávky nových lidí. Zařizovat provozní záležitosti kurzů. Řešit administrativu a účetnictví. Domlouvat náhradní lekce. Vymýšlet akce s angličtinou nad rámec výuky. Nakupovat kafe, víno a pivo. Ano, i takové „berličky“ mají mí studenti rádi. Pro ilustraci to jistě stačí, navíc vím, že každý z vás má takových pracovních úkolů také habaděj. Napsala jsem jen pár věcí pro představu, o čem je být učitel na volné noze. Zkrátka, nemůžu si dovolit po práci si jen tak sednout a koukat na televizi. Což mě ostatně ani nebaví. Místo toho zasedám večer co večer k počítači a pracuji na tom, co mě baví, nebo na co není čas, když učím.

Ale zpět k mému létu. Na každé delší volno mám sepsaný seznam věcí, na kterých chci zapracovat, abych se profesně hnula dopředu. Letos to bylo: Naučit se pořádně ovládat Google aplikace. (Na techniku jsem totiž levá). Sepsat si  veškeré své pracovní aktivity a udělat si v nich pořádek a systém, začít s procesy. Absolvovat intenzivní 2-měsíční akademii pro učitele angličtiny, což znamená stále ještě denní samostudium, bez ohledu na cestování či jiné aktivity. Věnovat se dětem. Popřemýšlet, v čem zlepšit výuku v novém školním roce, projít přání mých studentů. Absolvovat ve zdraví 3 dovolené. Zpětně, když se ohlédnu, můžu si vše škrtnout jako splněné. Je to dobrý pocit nepromarněných dní. Samozřejmě, také jsem lenošila a občas si prostě jen tak lehla a “nicnedělala”. Nejsem robot 🙂 Na druhé straně, už mám první položku na další léto. Seberozvoj nikdy nekončí!

Už jsem ve věku, bohužel či bohudík, kdy si nechci hrát na hrdinku a pátrat po všech informacích sama a zdlouhavě. Je čas na pomoc zvenčí. Oslovila jsem proto ty nejlepší z nejlepších, absolvovala s nimi konzultace, a poctivě začala plnit jejich doporučení. Již se trochu orientuji ve funkcích Googlu. Halelujá. Začínám používat sdílené dokumenty i pro své studenty (JO!!!), kalendáře a jiné aplikace, o kterých jsem předtím neměla ani tušení. Mám po letech pořádek v e-mailech,začínám si tvořit procesy, které mi do budoucna ušetří čas. Tedy věřím. A hlavně, věnovala jsem se SAMA SOBĚ a své angličtině. Je to nikdy nekončící cesta, ale pro mne určitě správným směrem. Další výzvou bude naučit se nový cizí jazyk. To jenom tak na okraj 🙂

Dostávám se i k tématu, jestli jsou moje lekce jsou drahé. Což občas podprahově “slyším” a vůbec se na nikoho nezlobím, když mi to řekne i nahlas. K vyšší ceně jsem se musela propracovat. A to hlavně mentálně. Konečně si za nimi stojím, což není vždy jednoduché, obzvláště, když peníze pro mne až tolik neznamenají a pořád beru svou práci spíše jako koníček a vášeň. Zlatokopka vážně nejsem. Ty vypadají jinak 🙂 Na druhou stranu, je to moje obživa, a na rozdíl od zaměstnanců si musím vydělat i na ty tři měsíce v roce, kdy z různých důvodů nepracuji, kdy se ruší výuka, jsem nemocná, jsou dovolené a svátky. Moje volno je neplacené volno. Berete si také někdy neplacené volno? Když se někdy zeptám někoho, komu je jeho dovolená krátká, stejně si klepe na čelo. Tedy, v mém volnu platím jenom já jiným, nikdo mně. Kupuji si ho. No a v neposlední řadě musím odkládat peníze na důchod, který já dostávat pravděpodobně nebudu. Do mých cen musím promítnout veškeré své náklady – benzín na dojíždění, nájem učebny, občerstvení na své kurzy, internet a telefon, webové stránky, zdravotní a sociální, vzdělávací kurzy, jejichž ceny jen za letošní léto se počítají na tisíce. Vůbec toho ale nelituji, naopak si myslím, že to bylo z jedno z nejlepších rozhodnutí mého dosavadního “podnikání”, jestli to tak můžu nazvat. 

Obklopuji se a jsem v kontaktu s  angličtináři, kteří to na poli výuky někam dotáhli a plní si své velké sny. I dream big, too. Ve srovnání se mnou jejich hodinové ceny začínají na čtyřciferné částce, čemuž naprosto rozumím a moc jim v tom fandím. Nestanovili si je přes noc, propracovali se k nim tvrdou každodenní prací. A kdybych sháněla učitele pro sebe, obrátila bych se na ně. Ano, ne každý si může dovolit platit individuální lekce. Ani já si nemůžu spoustu věcí, o kterých sním, dovolit. Ale je spousta jiných věcí, které jsou zadarmo, a jsou jen o vůli a chtění něco změnit, změnit dosavadní přístup. Překročit vlastní komfortní zónu. 

Dobrá zpráva nakonec. Existují tisíce dalších cest, jak se naučit cizí jazyk, aniž by nás to něco stálo. Chce to jen jedno – odhodlat se, dát si stranou v diáři čas, a prostě NĚCO ZAČÍT DĚLAT. Nejlepší na tom je, že dnes většina z nás i ví, co dělat. Je to stejné jako s jakoukoliv jinou aktivitou. Kdo chce být dobrý běžec, musí běhat. Kdo se chce naučit mluvit anglicky, musí….už víte?

Ráda bych vás postupně seznamovala s těmi “tisíci dalšími cestami”, jak se naučit (nejen) anglicky. Ale o tom zase příště a postupně. Abych někoho nevylekala, když škola ještě ani nezačala. Mějte se krásně a děkuji, že jste dočetli až sem.

Přeji nám všem úspěšný a hezký nový školní rok. Ať se vám moc daří. 

Lenka