Moc vás zdravím na konci měsíce, který většině z nás obrátil život doslova “upside down”.. Každého z nás bez výjimky situace v různé míře zaskočila, a některé donutila fungovat stylem, který si v době “PŘED” nedokázali moc představit. Hodně z nás skočilo rovnýma nohama do vysoké školy “time-managementu”,  donuceno za pochodu zvládnout výuku dětí, vedení domácnosti a práci z domu – k tomu. Někteří se naopak ocitli ze dne na den bez práce. Zdravotníkům přibyly nové směny a pomáhají, kde můžou. Osudy jsou různé, však to slyšíte všude kolem.

Já se můžu podělit jen o realitu učitele volnonožce, který co si neodučí, to nemá. Udělalo mi radost, že i v této nelehké době mne nenechala na holičkách skupina odvážných, která pohotově zareagovala na změnu a vrhla se bez rozmýšlení do víru online výuky. Učím se spolu s ní, a po pár dnech a počátečních, zejména technických, peripetiích – musím zkonstatovat – dá se to. Se svými studenty zažívám opravdu humorné situace, někteří se připojují z postele se sklenkou vína, jiní v županu, jsem moc ráda, že “jedou na pohodu”. Také překvapivě okamžiky nostalgické. Třeba tento nečekaný “dárek”, virtuální prohlídku bytu, kde jsem bydlela jako malá holka. Byt totiž shodou okolností obývají mí studenti a díky nim jsem mohla po více než 30 letech nakouknout do “svého dětského pokojíčku”. Když se mi včera přihodilo něco podobného s jinou budovou, kde jsem trávila další důležitou část svého dětství, začínám se těšit, kam se prostřednictvím svých studentů podívám příště 🙂 A pak že je online výuka “divná”. Není, je naprosto skvělá!

Prvotní šok ze zákazu vídat své studenty “face to face” vystřídal pocit, že něco prostě “musím” dělat, já se přece nudit neumím! Jenže CO a JAK? V hlavě zmatek a pocit, že nevím, co dřív. Na internetu se spustila obrovská lavina webinářů (nejen) pro učitele, ohromná vlna podpory, s mými kolegyněmi jsme začaly o dost intenzivnější networking alias vzájemnou výměnu informací a podpory, držení se navzájem nad vodou. Když jedna cítila, že to nedává, ostatní pomohly. Díky, že vás mám, holky z The Best Teachers, vím, že se na vás můžu kdykoliv obrátit a you will never let me down. Pocit k nezaplacení. Na druhé straně – celé dny prosezené u počítače, večer bolavá hlava, oči i záda. A v domácnosti anarchie, když matka prostě řešila jiné věci.

A jak tedy šel ten čas “doma”?

První týden jsem se jen rozkoukávala, začínala se sžívat den co den s oběma syny a jejich domácími úkoly, a řešila, jak u toho alespoň trochu pracovně fungovat a nezbláznit se. Počasí krásné, ale napadaly mě i otázky typu “Můžu jít ven? Nemůžu jít ven? Neukamenuje mě někdo, když půjdu se synem na hřiště?” Zároveň obavy, že vlastně nebudu mít práci, co teda budu dělat?

Druhý týden docela vystihuje tento song in English, díky za něj.  Začal se vracet pocit “I will survive!”:-) https://1url.cz/8zwdp

Třetí týden a dny další? 

Konečně to začíná mít nějaký pořádek. I´ve stopped sleeping in, přestala jsem s vyspáváním, ráno se snažím začít tak, jako bych měla jít do práce. Umýt, učesat, převléct z pyžama, uvařit čaj, nachystat dětem snídani, jít si zacvičit. Posnídat. A dát se do “své” práce. Dopoledne se věnuji “self-development”, je toho tolik, co neumím. Na co normálně není čas. Dovzdělávám se ve věcech, které mě zajímají, které chci do budoucna změnit. Příprava oběda. Odpoledne buď pokračuji v práci, nebo jdu do lesa. Večeře. Večer čtu, o dost víc, než normálně. A ráno zas a znova. Některé dny mám studentů víc, jednoho po druhém. Výuka přes počítač je pro mne mnohem náročnější, intenzivnější, vyžaduje z mé strany soustředění a udržování neustálé pozornosti, navíc v strnulé pozici na židli. Když jeden den učím pět hodin v kuse, pár minut po vypnutí počítače již o sobě nevím, prostě “vytuhnu”…”I doze off”. Ale druhý den opět vyjde slunce a ….I  rise with the sun, vstanu a jdu opět do nového dne.

A co vám může pomoct alespoň pasivně, pokud teď nemáte na aktivní se učení náladu? Pár tipů ode mne pro vás, třeba aspoň pro inspiraci:

Cvičím v angličtině s aplikacemi, které se mně osobně hodně líbí a navíc jsou teď zdarma: Down Dog, Yoga For Beginners, Barre, HIIT, 7 Minute Workout. Máte podobnou zálibu a své oblíbené?

Kdekoliv zaslechnu nové slovíčko, novou frázi, jdu na www.glosbe.com – perfektní slovník s mnoha příklady užití vět i frází v praxi. Věty si zapíšu do notesu, který mám neustále na stole.

Když je toho všeho moc, zavřu se někde, kde mě nikdo nemůže aspoň pár minut najít, a zklidním se díky této 5-minutové meditaci „v přírodě“, tentokrát díky mé milé inspirátorce Hance 🙂 https://1url.cz/6zw4Z

Dopoledne u snídaně si pouštím Kubu z Kubovy English…no, hlavně poslouchá syn, který si testuje, co všechno umí. Kuba má live stream na Instagramu každý všední den od 9:30. Spíše doporučuju pro “mladé duchem”. Pokud máte doma teenagery nebo vám samotným Kubův styl výuky vyhovuje, zkuste, neprohloupíte! Opět víceméně „pasivní“ propojení příjemného s užitečným.

Kupodivu je teď ideální čas na sledování všech těch parádních seriálů na Ororu! Jenže…přes den jsem přesycená mobilem a počítačem. Většinou tudíž volím klasickou papírovou….knížku. Co tak si probrat vaši knihovnu, není tam nějaká v angličtině, která by vás teď mohla bavit a odvést myšlenky jinam? Pokud ne a chcete-li, nafotím vám ty moje a doručím, mileráda.

Psaní si mí studenti procvičují pravidelně v našich skupinách, posílají mi skvělé tipy k výuce, či jen tak pozdraví či pošlou fotku s komentářem, jak se mají. Dobrou terapií by teď mohlo být psaní deníku v angličtině, určitě by stačily dvě tři věty za den, jak jste jej prožili, co se vám přihodilo…zkoušeli jste to někdy? Klidně mi posílejte k opravě i vy, co jste mi zatím nic nenapsali.

Mluvení jsem chtěla v dubnu procvičit zorganizováním víkendové párty na Rusavě, ta musela být bohužel ale zrušena. Moc mne to mrzí, obzvláště letos, kdy se mi podařilo pozvat hosty ze zajímavých zemí, pro které by taková událost byla jedním z mála zpestření studijního či pracovního života u nás. Nevadí, budu doufat, že se podaří uspořádat “jindy” a že ti, kteří chtěli přijet, budou moct i v novém termínu. Takže jak teď mluvit? Nepřestat si volat s kamarády, či se mnou 🙂 Pokud chodíte do kurzu, domluvte se se spolužákem, že si jednou týdně zavoláte a po-speak-ujete spolu, jen tak. I to může být příjemný relax v těchto dnech, kdy možná jinak nevíte, co dřív. Úkol nejtěžší – najít tichý kout v bytě, kde vás nikdo nebude rušit. Poté – nalít si sklenku džusu…no dobře, vína, či přinést z lednice lahváče, a prostě jen …zavolat si. Na chvilku. Protože každá minuta se počítá.

A pokud se třeba nudíte a chcete využít čas aktivně, napište mi. Ještě to nevzdávám 🙂

Těším se i nadále na hezké zprávy od vás, moc za ně děkuji, protože, co si budeme povídat, kontakt s vámi mě nabíjí. Když už ne ten osobní, který je pro mne stále nejvíc, jsem ráda za úplně jakýkoliv.

Držte se … and please, take the best care of yourselves.

Lenka